Jaký to je žít s blbečkem?

Jaky je zit s blbečkem?

Nevím, zeptejte se mého muže ☺️

Spousta z vás Paula zná z facebooku. I já ho tak poznala. Jen mezi internetem a realitou s ním je rozdíl, který by se dal poměřit se vzdáleností Praha - New York. A stejně by byl větší.

Kdybych rekla, ze zivot s nim je normalni, tak bych lhala. Je totiz povahou a vsim uplne stejne jako ja. Takze jsme bud v extremu toho, ze mu neni dobre a svet se hrouti a nebo se spolecne vracime do puberty (pro me samozrejme mnohem delsi cesta nez pro nej) a blbneme spolu jak kdyby nemel byt zitrek. Protoze nikdy nevime ktery den to opravdu bude.

Nastesti i na kazde negativni veci se da najit neco pozitivniho. Kdyz mate stesti a zapomene prvni malou hadku, tak stejne rano dostanete luxusni snidani.

Omlouva se za veci, ktere neslibil ze udela.

Muzete mu rict ze ten objednany balicek prece povolil koupit...

Casem neplytvame, uzivame si kazdou chvili. Travime spolu 24 hodin denne a vynahrazujeme si vsechen cas co jsme spolu byt nemohli.

Zivot s pwk je divokej. Divokej, ale je. Radsi budu zit na hrane zivota a smrti - nez zit jak kdyby ten cas byl neomezeny.

S nim citim, ze ziju. A citim, ze on zije tim, ze je se mnou. Navzajem si dobijime baterky.

Miluju ty dny, kdy je mu dobre a muzem spolu tancit, zpivat si, pracovat, varit, blbnout s detma... ale miluju zaroven i ty dny kdy je mu spatne a ja tu muzu byt pro nej. Obejmout ho aby mohl v klidu spat. Rozesmat ho tim ze mu prinesu plysaka aby nespal sam. Miluju vsechny dny, protoze kazdy spolecny den je dar.