Pálení mé knihy "Teorie relativity" jako projev šílené nenávisti. 

       Dnes 27.11. 2022, jsem si prohlédl video na kterém kdosi pálí mou knihu. Ten kdosi má samozřejmě jméno, to ovšem v tuto chvíli není podstatné. Musím dodat, že je to již druhý podobný počin, který má kniha byla nucena zažít, přičemž první pálení proběhlo asi před dvěma lety. Dovolte mi tedy, krátce se v tomto článku nad tímto počinem pozastavit a krátce zamyslet.

Heinrich Heine autor, novinář a také právník, napsal: "Kdo je schopen pálit knihy může později pálit i lidi." Tento významný německý novinář byl. mimo jiné, jedním z autorů jejichž knihy pálili v roce 1933 studenti s nacisty na berlínském náměstí Bebelplatz. Příkladů pálení knih v historii zase tolik není, přesto, že člověk sám je schopen rozličných zvěrstev. Proč? Nasnadě je výrok dalšího německého velikána  Johanna Wolfganga von Goethe: "Člověk by měl číst jen to, co obdivuje." Tento výrok klade důraz na přirozenou lidskou inteligenci a to, mimo jiné, je také důvod proč je člověk schopen číst a vnímat. 

Ač by se to tak mohlo zdát, hlavním důvodem pálení mé knihy nebyla její špatná literární či umělecká kvalita. Stejně jako tomu nebylo ani na zmíněném berlínském náměstí v roce 1933. Oním společným jmenovatelem byla vlastnost, chcete-li schopnost ,,nenávidět."  V tomto článku nechci podrobněji rozebírat důvody, které vedly tuto osobu k takové nenávisti, že byla schopna zorganizovat dvoje pálení mé knihy během posledních dvou let, tomu se pravděpodobně budu věnovat v některém z dalších článků. Nyní se chci pouze zamyslet nad počinem samotným.

Výše jsem psal, že pálení knih či knihy není až tak obvyklé. Pokud se tak už stane, nikdy nehraje hlavní roli její literární kvalita. Důvodem obvykle bývá demonstrativní charakter tohoto činu. Navíc charakter motivovaný převážně zlobou a zmíněnou nenávistí. Pak je jedno zda s náboženským podtextem nebo prostě a obyčejně, patrně jako v mém případě, zhrzenost či zloba. Lidé píši knihy zpravidla z toho důvodu, aby sdělili něco důležitého, něco co prostě musí ven. Stejně tak to bylo i v mém případě. v tomto textu jsem použil dva citáty, použiji tedy ještě jeden a sice od  Samuela Johnsona: "Neexistuje taková bezcená kniha, v níž by nebylo napsáno alespoň něco dobrého." Tato slova shrnují podstatu všeho co jsem napsal.

Když jsem svou knihu začal psát, vlastně jsem ani nepřemýšlel nad tím jak kvalitní bude, vlastně jsem ani neuvažoval nad tím, že ji skutečně vydám. Prostě jsem chtěl psát. Sdělit vše, co jsem měl v hlavě a co jsem sdělit chtěl. To se mí jeví jako přirozené, oproti tomu pálení mé knihy vnímám jako šílený skutek osoby či osob trpící jakousi formou frustrace. Nejlépe tento můj názor podporuje komentář jedné z divaček: "Takových ohýnků bude možná více... Ještě že, jsem si ji kdysi nekoupila, ani nepřijala, jako dar", autorka výroku se podepsala jako Ivana.

Jak jsem zmínil ve třetím odstavci tohoto článku, rád bych se v některém z příštích věnoval svému pohledu na onu ,,nenávist". Ve svých videích jsem o ní již několikrát mluvil, neboť mě již roky provází a jsem nucen jí permanentně čelit. Možná vás tím překvapím, ale myslím, že dobře znám důvody proč tomu tak je. To ovšem zase příště.

V předvečer první adventní neděle obvykle lidé zapalují svíčku v kruhu své rodiny, nikoli knihu.

Všem přeji krásné svátky.

Paul William Kubas (Abbigail Williams)