Tahle kniha je absolutním odhalenim jednoho neobyčejného života. Je strhujícím příběhem kontroverzního člověka. Je zpovědí a přiznáním odhalujícím extrémní osud autora, který si doslova zničil život svým pracovním nasazením, láskou a oddaností svému synovi, svým sobectvím vůči sobě samému, svému zdraví i svému okolí. Člověka, který se narodil jako 22 letý pod nabouraným autem, vedle těla svého únosce. Člověka, který utekl ze své země před nespravedlností, ponížením a sebevraždou, pracoval pro tajnou službu jiné země, aby pak před ní utekl do Istanbulu a odtud se vrátil zpět domů, aby se pokusil napravit svou chybu a čelit životní realitě. Namísto životního happyendu, byl nucen čelit další řadě nepříznivých životních osudů, vyčerpávajícímu pracovnímu nasazení, permametnímu stresu, řadě vážných zdravotních problémů a alkoholismu. To vše, aby dnes napsal tuhle knihu, ve které se přiznává ke všem svým špatným vlastnostem, k tomu jak dokázal sobecky ubližovat svému okolí a jiným lidem. Aby psal tuhle knihu, po prožitých měsících v psychiatrické nemocnici a s diagnózou organického poškození mozku. Kniha popisuje proces vzpomínání na životní události v prostředí mezi závislými feťáky a alkoholiky a zmítání se v čase a prostoru.

Alkohol, workoholismus a permanentní stres - smrtelná kombinace, kterou lze jen těžko přežít. Legální prodej, dělá z alkoholu společensky přijatelnou pochutinu. Následky jeho užívání mohou být však fatální."

Paul William Kubas

Byl jsem sobec co nehleděl doleva a doprava, byl jsem darebák z pohledu okolí co dokázal využít a zneužít vše, jen aby zajistil co zajistit měl. Ve skutečnosti jsem byl tvrdý darebák a lump, co na to neměl povahu a co hrál v podstatě pořád divadlo. Byl jsem alkoholik, co se nikdy neopíjel. Byl jsem schopen všeho a nikdy se nebyl schopen poučit, neznal jsem hranice a žil v uzoučké dimenzi, která těsně vymezovala hranice mé existence. Pln životních paradoxů s obrovským štěstím. A nutil tak žít všechny kolem sebe, mé nejbližší. Sobec, jak říkám.

Proč jsem se tohle musel naučit? Kde byl začátek vštípení si těchto vlastností? Po Vyškově? Ve Slovinsku vedle rozmlácenýho auta a zakrvácenýho těla? V Ptuji, před hromadou ožralýho masa nebo po rozsudku Krajského soudu co totálně a s výsměchem pálil můj život za živa? Nevím a patrně bych o tom nikdy nepřemýšlel nebýt toho že jsem onemocněl a byl tak nucen skládat a u toho logicky hodnotit a podivovat se nad svým životem. Vzpomínat a slepovat skutečně vzpomenuté a získané informace, které dávaly smysluplný celek.

Moment, kdy za vámi přijde lékař a sdělí vám, že váš mozek už si to odžil a další si koupit prostě nemůžete, je ten nejšílenější, který může člověk zažít. Já to přežil a žiju dál. Mám krásnou novou rodinu a na přírůstek čekám.

Odpověď na to, proč se tak stalo a co se změnilo, není nijak složitá a sice změna přístupu a sebepřiznání. Dokážeš lhát jiným lidem, ale nikdy ne sám sobě. Každý den jsem si tohle opakoval a žil s tím:

"Není vinen ten nebo to, co ti ublížilo, ale ty, že jsi to připustil" 

Paul William Kubas